CHOV BULÍKŮ A JEJICH TESTOVÁNÍ
Jsem majitelkou již třetího bulteriéra za poslední čtyři roky. Bohužel první i druhý zemřeli velice brzo, a to na dědičné vady, které trápí a zatěžují celou bulteriéří populaci. Prvního psa jsem sehnala přes inzerát (London ze Světovarské zahrady), když jsem tam zavolala jako první věc mi bylo řečeno, že štěňátko je po klubovém vítězi (Masaryk´s Hot Hog). Tehdy jsem se ještě příliš o zdraví bulteriérů nezajímala, přesto i jako neznalec v oboru jsem si myslela, že když je štěně po klubovém vítězi, tak jistě bude dobré a vůbec mě nenapadlo přemýšlet o nějakých zdravotních otázkách. Jak se později ukázalo, štěně majitelům zůstalo, protože ho nikdo nechtěl, kupovala jsem ho ve stavu, kdy bylo začervené, zablešené, mělo vykousaný flek srsti na zádech apod. Když jsem ho dala dohromady, začala jsem se zajímat o jeho rodinu. Po dlouhém hledání se mi přes internet ozvali lidi, kteří mají jeho bratra a další štěně jsme společně našli na Slovensku, kde je v současnosti jako žádaný krycí pes (Leo ze Světovarské zahrady). V necelých dvou letech se u Londona objevily synkopy, proto jsem ho objednala na kardiologické vyšetření, které ukázalo, že má subaortální stenózu (zúžení aorty). Bohužel téměř měsíc po vyšetření London na tuto vrozenou vadu zemřel, byly mu necelé dva roky. Dala jsem to vědět našemu bráchovi (Luke ze Světovarské zahrady) a také jsme psali p. Holáskovi, majiteli krycího psa Lea, který by tudíž mohl být skrytým přenašečem této vady, ale bohužel bez odezvy a Leo, ač nevyšetřený, kryje dál.
Při výběru druhého psa jsem si již dávala větší pozor, zajímala jsem se o jeho rodiče, o zdravotní vyšetření apod. Myslela jsem si, že už si vyberu lépe. Volala jsem do chovné stanice Wild Fámy, odkud byla jeho matka a p. Zezulová mi sdělila, že se může za štěně zdravotně zaručit ze strany matky. Následně jsem kontaktovala i p. Müllerovou (CHS Trojský kůň), která mi odpověděla, že ona své psy testuje, tedy i jeho otce (All Aristokrat Fransimo Bohemia). Takže jsem si myslela, že s tímto štěnětem nebudou žádné zdravotní problémy, tedy alespoň co se dědičných vad týče. Nové štěně (Astien Hot Bull) dobře rostlo, jen mi přišlo, že pije víc než je normální. Proto jsem ho objednala na vyšetření krve, abych věděla, jak jsou na tom jeho ledviny. Závěr byl však špatný, bylo mu diagnostikováno chronické ledvinné selhání, které se neustále zhoršovalo. Když byl Astienovi rok a téměř čtyři měsíce, už na tom byl tak špatně, že měl zánět žaludku a nemohl ani jíst, tak jsem ho musela nechat uspat. Tady to mělo alespoň nějaký efekt, protože poté, co jsem to dala vědět chovatelce, tak ta to oznámila všem ostatním sourozencům a nechala matce Astiena a jeho sestře, kterou si nechala, vyšetřit ledviny.
U třetího štěněte jsem měla velké obavy, takže jsem se rozhodla, že již nechci bulíka z českého zdravotně neprověřeného chovu, proto jsem se poohlédla v zahraničí. Tím nechci nijak napadat nebo snižovat kvality českého chovu, nemyslím si, že je špatný, jsou tady určitě úspěšní psi, namátkově vybírám pouze nějaké např. Jensi Pajar, Tay Pajar, Verta ze Zlatého Antoníčku, Tumba Robes, Chilli Brava Asmoddeus či Cherry Brava Asmoddeus. Nicméně již nejsem takový optimista, co se týče zdraví u českých psů. Nakonec jsem vybrala německou CHS The Joker, kde je prioritou zdraví bulteriérů, takže všichni psi projdou zdravotními testy. Dovezla jsem si štěně (Co-Pilot The Joker) – potomka již několikáté testované generace a proto doufám, že co se dědičných vad týče, které se v současné době v chovu bulíků vyskytují, bude můj nový bulík zdráv.
Spousta lidí se oháním tím, že proč my by jsme měli testovat, když skoro nikde v zahraničí netestují. Na to bych jim odpověděla asi tak, že nám přeci jde o to pozvednout český chov a něco pro něj udělat. Proto by jsme se neměli ohlížet na zahraniční, ale začít u sebe, abychom měli bulíky ještě lepší než teď a hlavně zdravé. Psi, kteří budou žít do svých typických dvanácti nebo třinácti let určitě přinesou mnohem více radosti než ty, které budeme muset nechat ve dvou či tří letech uspat.
Je mým velkým potěšením sledovat, že v posledních pár letech se už i u nás objevují chovatelé a majitelé, kteří nechávají své psy otestovat, v lepším případě se již dají najít spojení, kde jsou oba rodiče testovaní. Takže už i lidé, kteří by chtěli štěně bulíka po testovaných rodičích, nemusí jezdit do zahraniční, ale najdou takového psa i u nás. Je fakt, že jedna testovaná generace neznamená skoro nic, žádné zdraví to nezaručí, ale alespoň s tím někdo začal a já za to děkuji. Jednou se začít musí a čím více a déle se bude testovat i u nás, tím kvalitnější chov zde bude a třeba se jednou dostaneme na úroveň bulíků např. v Anglii. Smutné je, že dosud u nás testují pouze „malí“ chovatelé, kteří mají doma pár psíků pro potěšení. Proč nenechají své psy otestovat velké CHS jako je Pajar, Wild Fámy, Trojský kůň, ze Zlatého Antoníčku a další, které ročně vyprodukují desítky štěňat? Pokud bulíky otestované mají, tak proč nezveřejňují výsledky? Např. p. Müllerová tvrdí, že své psy testuje, ale do teď ani po opakovaných prosbách od ní nemám žádné výsledky vyšetření a ani v genealogii od ní žádné výsledky nejsou. A pokud někdo má své psy testované a výsledky nezveřejní z toho důvodu, že nedopadly úplně tak, jak si člověk představoval, a na těchto psech dále chová, tak já to považuji za týrání chovem a takoví lidé by měli mít maximálně psy plyšové. Naopak je pár takových lidí, kteří reagovali na moje prosby, vyhledali výsledky (někdy i několik let staré) a poslali mi je. Abych měla nějaké podklady pro psaní své diplomové práce o srdečních vadách u bulteriérů. Na tomto místě bych chtěla velice poděkovat MVDr. Karlu Najmanovi, který trpělivě zodpovídá všechny mé dotazy, co se bulíků týče a umožňuje mi částečně poznat, jak to s bulteriéří populací dnes je.
Vzhledem k situaci bulíků v Čechách, jsem toho názoru, že pokud u nás chovat, tak na psech otestovaných a zdravých nebo radši vůbec nechovat. Je politování hodné, jak málo bulteriérů je v ČR testovaných, i přesto se mezi nimi najde mnoho psů nemocných a některých velice těžce nemocných, že je jejich nemoc omezuje v normálním životě. Myslím si, že vady srdce nebo ledvin jsou mnohem horší než to, že má pes třeba křivé zuby.
Je i spousta takových lidí, kteří za to všechno kritizují klub a stěžují si, že v tomto ohledu klub nic nedělá. Podle mého názoru to není pravda, klub nastavil jasná pravidla, jak mají testy vypadat a od kterých veterinářů je bude uznávat. Myslím si, že v současné době není důležité, kdo vyšetření provede, ale hlavně nechat otestovat co nejvíce bulíků. Největší podíl na tom všem měli, mají a stále budou mít všichni chovatelé, majitelé a bohužel i množitelé, kteří produkují štěňata a mají chovné psy. Všechno je to o jejich svědomí a pokud oni testovat nezačnou, tak se nikdy nedočkáme toho, že náš chov bude zdravý a úspěšný. Proto bych chtěla apelovat na všechny ty, kterých se to týká, aby nelitovali toho finančního obnosu a nechali své (alespoň ty, na kterých chovají) bulíky otestovat, vždyť se to vrátí v podobě spokojených majitelů Vašich štěňat. O to větší bude radost, když člověk můžete být s bulíkem třeba dvanáct let. Což je v současnosti pro mě věc téměř nepředstavitelná.
Hrůzová Vendula
11. 12. 2009
JEDEME SI PRO ŠTĚNĚ
Bulteriér je pes, který má na svého majitele specifické požadavky, je to jedinečná osobnost. Víc než u kteréhokoli jiného plemene zde platí mít hlavně hodně trpělivosti a být důsledný. Důsledný však neznamená být nepřiměřeně tvrdý. Bulík není pes ani pro labilní lidi, ale ani pro příliš velké autority, jeho majitel musí mít hlavně mozek a umět ho používat. Správně vedený pes je velice přátelský k lidem a pokud se zavčasu seznámí s jinými psy a ostatními zvířaty, nemívá problém ani ve vztahu s nimi. Totéž platí i o vztahu bulteriérů s dětmi, pokud se s nimi setkají již v mládí a v rámci mezí se krotí jejich temperament, jsou to pro děti výborní parťáci ke všem hrám. Bulteriér vyloženě vyhledává každodenní kontakt se svým pánem a moc rád se mazlí. Proto je důležité na něj mít dostatek času, není to pes do kotce a není ani vhodné nechávat ho samotného doma třeba deset hodin denně. Není moc náročný na prostor, proto je to ideální pes do bytu. Pokud má jinak dostatek pohybu, tak v pohodě snese i bydlení v kleci. Je plný energie, nikdy nezkazí žádnou legraci, má vrozený smysl pro humor a vždycky je připraven k novým hrám a podnětům. Je pravda, že i když mu věnujete sebevíc času, může se projevit jeho tvrdohlavost. Tady pomůže jen jediná rada, a to důsledná výchova a co nejvíc času a lásky. Proto si koupi bulteriéra musíme pořádně rozmyslet! Zvážit, zda na něho máme psychicky i fyzicky. Před koupí štěněte je také důležité promyslet si, zda chceme psa nebo fenu. Feny bývají obecně přítulnější, mazlivější, ovladatelnější, ale zase dvakrát do roka hárají. Psi mohou být méně snášenliví, určitě budou větší, silnější. Ale ani tohle není pravidlo, každý pejsek je individuální a nemusí toto striktně platit u všech. Je to pes, který se rád předvádí, dělá všechno možné, aby upoutal naši pozornost. Někteří bulíci mluví a mručí, zkrátka potřebují pozornost a péči člověka, je ideální ho zahrnout do všech našich aktivit, pokud je to jen trochu možné.
Výběr
Při výběru štěněte je třeba zaměřit se na pár důležitých věcí. Hlavní je uvědomit si, zda si pejska pořizuji jen jako kamaráda nebo jestli s ním chci chodit po výstavách, případně na něm chovat. Dalším neméně podstatným problémem je zvolit správného chovatele, respektive chov, je třeba mít k němu naprostou důvěru. Je na místě se zamyslet i nad tím, zda chovatel, který vlastní desítky fen, má na kontakt se štěňaty vůbec čas a jestli jim může věnovat dostatek času. Není vůbec na škodu se osobně dojet podívat do více chovných stanic a teprve potom si udělat obrázek, uvidíme v jakém jsou psi stavu a celkově celý běh chovné stanice. Pokud už víme odkud si bulíka pořídíme, je důležité informovat se na rodiče, sourozence a co nejvíce dalších příbuzných či potomků daného páru, na jejich zdravotní stav, věk, výstavní či pracovní úspěchy a zjistit o nich co největší množství informací. V posledních letech se hodně diskutuje o zdraví bulteriérů, proto je potřeba dávat si pozor při výběru rodičů, ideální je pokud mají provedené zdravotní testy na vady srdce, ledvin, případně BAER test na hluchotu a vyšetřenou patellu. Čím více majitel jakkoli příbuzných psů pozná, tím lépe si bude moci představit, jak se bude jeho štěně vyvíjet a co z něho může vyrůst. Je vhodné své vysněné štěně přijet několikrát navštívit než si ho odvezeme domů. Tak poznáme lépe, jak samotné štěně, tak chovatele a jeho přístup k chovu. Štěňata potřebují již v ranném věku poznávat co nejvíce různých podnětů, ostatní zvířata, cizí zvuky, rozmanitá prostředí, také je důležitý těsný kontakt s co nejvíce lidmi. Správný chovatel by vám měl umět odpovědět na nejrůznější dotazy a být vždy ochotný vám pomoci, zvláště pokud je bulteriér váš první pes. Při výběru konkrétního štěněte je třeba se podívat, zda odpovídá standardu plemene. K tomu je samozřejmě potřeba se předem na standard bulíka informovat, zjistit si o něm co nejvíce informací, abychom měli co porovnávat. Prostudujeme všechnu dostupnou literaturu, podíváme se na internet, navštívíme nějaké psí výstavy, kde se seznámíme s chovateli tohoto plemene, kteří nám také jistě rádi poradí. Zkontrolujeme celkovou stavbu těla, pohyb, barvu, podíváme se na zuby, do uší, očí a u pejsků musí být v době odběru již sestouplá obě varlata. Ale ani krásný nůžkový skus u štěněte vám nezaručí dobrý skus i u přezubného bulteriéra, to je sázka do loterie, podkus se může dotáhnout, špičáky vyklonit později, ale nikdy vám nikdo nezaručí, jak to vše bude. Dobře živená a zdravá štěňata jednoduše poznáte hned, mají plná bříška, odpočívají nebo někde něco zkoumají, ale jsou prostě spokojená. Podstatná je i povaha vašeho budoucího mazlíka. Je nesmírně důležité chovat jen na fenách psychicky vyrovnaných a bez poruch chování, protože štěňata vše přejímají a napodobují podle matky. Pokud jste úplný začátečník, nedoporučuje se vybírat si největší, dominantní štěně z vrhu, které je všude první. Taková bývají i v dospělosti a začátečník by s jejich výchovou a zvládnutím mohl mít značné problémy. Pro takové lidi se naopak hodí spíše submisivní štěňátko, které si raději počká co na něj zbyde, nikam se nehrne jako první a dává si spíše na čas. Ale pozor na psychicky labilní jedince, určitá dávka sebevědomí a sebejistoty k tomuto plemeni určitě patří. I tady platí pravidlo o zlaté střední cestě, takže ideální je vyvarovat se jakéhokoli extrému. Správný bulteriér se na vás vrhne a bude chtít nějak zaujmout vaši pozornost. Nikdy nekupujte štěně někde na nádraží či u benzínové pumpy, vždy trvejte na tom, aby jste si mohli pro štěně dojet k chovateli, pokud možno vidět celý chov, sourozence, rodiče, případně další příbuzné vašeho pejska. I když vám chovatel nabízí že vám štěně doveze někam na půl cesty, nepřistupujte na to a trvejte na svém, takový chovatel asi má co skrývat, zkrátka chtějte vidět všechny psi a podmínky, ve kterých žijí. V den kdy si pro malého bulíka jdete se domluvte s chovatelem, aby ho již nekrmil, aby vám nezvracel po cestě. Určitě je vhodné vzít s sebou ještě někoho, kdo bude řídit, aby jste se vy mohli naplno věnovat štěněti a hlídat ho po cestě domů. Nikdy nezapomínejte na vyřízení potřebných papírů. Je již běžné, že ke každému štěněti dostanete kupní smlouvu, kde jsou všechny důležité informace o vás, o chovateli, o štěněti, jeho případné vady, nedostatky či přednosti. Dalším podstatným dokumentem je průkaz původu štěněte, může se stát, že v době odběru ještě nejsou průkazy hotové, proto by jste se měli buď ústně domluvit nebo napsat do smlouvy kdy a za jakých podmínek vám bude předán. Co ale určitě musíte dostat je očkovací průkaz, případně pet pas, kde je zase identifikace vašeho štěněte, absolvovaná očkování, případně odčervení. Zda dostanete ještě nějaké papíry záleží na konkrétním chovateli, někteří vám přidají i stručný „návod“ na štěně, jak o něj pečovat, vychovávat ho či cvičit, spousta majitelů také ke svým čtyřnohým mazlíčkům dává návod na krmení, kde je vyznačeno jak často a čím krmit.
Výchova
Než štěně přineseme domů, musíme ho k tomu uzpůsobit. Ujasníme si kam bude moct a kam ne, na přístupných místech odstraníme všechny lehce rozbitné věci, případné květiny, kabely a všechno, co by mohlo malého nezbedu zajímat. S výchovou musíme začít již od prvního dne, kdy si bulteriéra přivezeme, právě v této době se pes učí základy veškerého sociálního chování. Při výchově k čistotnosti je nejdůležitější ihned po každém jídle, probuzení či hře vzít štěně ven na místo, kde se může vyprázdnit. Pokud to štěně dělá správně, nesmíme zapomenout ho chválit a časem k tomu začneme připojovat nějaký povel. Už od počátku jasně štěněti ukažte kdo je doma pánem a důrazně ale s láskou kroťte všechny jeho snahy o to dostat se na vedoucí pozici, později by jste mu to jen těžko vysvětlovali. I když občas stejně jeho samostatnost a suverenita povede k tomu, že bude zkoušet obrátit si vzájemný poměr se svým pánem, správně vedený bulteriér se ale nechá usměrnit. Nikdy malému bulíkovi nedovolte, aby na nás zavrčel nebo po vás chňapl, není to projev jeho odvahy, ale jeho dominance. Pomocí různých her jako je přetahování o hadr či nošení hozeného míčku umí vnímavý majitel tuto přirozenou hru využít jako základ pro budoucí výcvik. A to vše přirozenou, naprosto nenásilnou formou, která štěně baví, během tohoto období je totiž u psa největší zvídavost a učenlivost. Pes se učí stále a to i když my ho přímo teď nic neučíme, na to nesmíme zapomenout. Než přivedeme malého zbojníka domů, připravíme mu dostatek psích hraček, aby se měl čím zabavit. Malý bulík je velice rozverný a často potřebuje nasměrovat tou správnou cestou, proto např. pokud to při hře přežene s kousnutím, ihned přestaneme, případně mu dáme nějakou hračku, která se může kousat. Majitelé by se měli snažit brát mladého psa na nejrůznější místa, seznamovat ho s ostatními zvířaty, dopravními prostředky, městským ruchem, nejrůznějšími zvuky a zkrátka se mu snažit zajistit co nejpestřejší život. Samozřejmě se snažíme, aby jeho zážitky byly jen pozitivní. Pokud i přes to dojde k nějakému negativnímu vjemu, jednáme se štěnětem klidně a bez nátlaku. Nesmíme zapomínat na to, že takto mladý pes také potřebuje dostatek odpočinku, bulteriér je velice vytrvalý a proto je někdy nutné mu odpočinek přímo naordinovat, zkrátka ho naučit odpočívat. Již od počátku učíme psíka, aby si nechal prohlédnout zuby, vyčistit uši, oči, nechat se prosahat, ostříhat si drápky a všechny takovéhle úkony, i od cizího člověka, v budoucnu to jistě oceníte na výstavě nebo prostě budete mít jenom kontaktního bulíka. Někde se doporučuje také zvykat psa na koupání, pokud se pejsek nevyválí přímo v něčem smrdutém, není potřeba ho koupat. Když už ale na sprchu dojde, je dobré použít gumovou podložku, aby to neklouzalo, pokud použijeme šampon, tak určitě speciální psí a nejdůležitější je nakonec vše pořádně a dokonale smýt. Výchova a výcvik by měli probíhat jen pokud máme dobrou náladu, pokud to jde, tak je ale dobré cvičit pravidelně. Stačí několik minut denně, spíše krátce a častěji, bulík je velice chytrý pes a brzo se začne nudit, proto by mělo cvičení být pestré a zábavné. Vhodné je používat pozitivní motivaci, buď nějaké dobré pamlsky nebo např. míček za odměnu. Ještě je třeba zmínit jednu věc, valná většina bulíků ze začátku odmítá chodit na vodítku, můžete ho potrestat nebo smýkat za sebou, ale on prostě nepůjde, tady uplatníme již několikrát zmiňovanou trpělivost, neustálý trénink a ono to časem půjde.
Výbava, péče o štěně
Jedna ze základních věcí je mít pro psa pelíšek, ten by měl být dostatečně velký, pohodlný, umístěný na nějakém klidném místě, odkud bude mít pejsek přehled o všem, co se děje. Jako pelíšek nebo místo pro psa může spolužit i klec, kam můžeme v případě potřeby psa zavřít. Bulík je velice přizpůsobivý a pokud si na klec bude zvykat odmalička, nebude s tím mít žádné problémy, dokonce tam bude chodit rád a ze své vlastní vůle, když bude chtít mít klid. Potřebujeme dvě misky, jednu na vodu, ke které bude mít bulík přístup neustále, voda musí být nezávadná a čistá, musí jí být dostatek hlavně při krmení granulemi. Druhá bude na krmení, záleží na vás, zda se rozhodnete krmit klasickou, doma připravovanou stravou nebo granulemi, vše mé své pro a proti. K doma připravované stravě je třeba přidávat různé minerály a vitamíny, ale psům většinou více chutná. Granule by měli obsahovat vyvážený poměr všech potřebných živin, takže je třeba k nim přidávat akorát čistou vodu, nicméně psíkům určitě méně chutnají. Několik prvních dní je ale určitě dobré, když je štěně krmeno stejně jako bylo u chovatele. Pokud chceme potom krmení jakkoli měnit, je vhodné na novou stravu přecházet postupně několik dní. I na krátkosrstého psa se hodí něco na úpravu srsti, ideální je gumový kartáč sloužící k odstranění odumřelých chlupů a zároveň srst naleští a psíka masíruje. Na péči o srst psa zvykáme od mládí, postupně kartáčování prodlužujeme, aby se nám nestalo, že to bude pejskovi vadit. Dalšími důležitými pomůckami jsou obojek a vodítko, pro štěně se určitě hodí nějaký lehčí např. nylonový obojek, pro staršího pejska pak můžeme pořídit třeba obojek kovový nebo kožený. Výběr vodítka záleží na majiteli, platí zde zásada, aby nám dobře padlo do ruky, nikde nás nedřelo a mělo pro nás přijatelnou délku. Než dovezeme malého bulteriéra domů je jistě třeba mít pro něj připraveno dostatek hraček, jako každé štěně je velice zvídavý, aktivní a plný energie, proto bude pořád něco podnikat. Než aby okusoval nábytek je lepší když má k dispozici na kousání nějaké hračky, ty jsou samozřejmě také velice důležité v době, kdy štěně mění zuby a má ještě větší potřebu něco kousat. Pozor však na pískací hračky, bulteiéři jsou notoričtí polykači věcí, rádi vypreparují pískací střed hračky a ten spolknou. Stejně tak je třeba při volení míčku vybrat takovou velikost, aby ho pes nemohl spolknout. Některé hračky také napomáhají k odstranění zubního plaku, ze kterého se později vyvine zubní kámen, vhodné jsou gumové hračky. K přirozenému čištění zubů můžeme také použít morkové kosti či kosti z buvolí kůže. K přípravě na příchod štěněte jistě patří i vybrání si kvalitního veterináře. Stejně jako každý jiný pes, tak i bulteriér musí být pravidelně vakcinovaný a ošetřený proti vnějším parazitům. Odčervovat můžeme buď preventivně a nebo po provedeném koprologickém vyšetření.
Hrůzová Vendula
2. 6. 2010
CANISTERAPIE A BULTERIÉR
Canisterapie se chápe jako pozitivní působení psa na celkové zdraví člověka. Podporuje rozvoj hrubé a jemné motoriky, podněcuje verbální i neverbální komunikaci, rozvoj orientace v prostoru, nácvik koncentrace, zvyšuje motivaci a pozornost. Lze ji využít u lidí s různým postižením (mentálním, smyslovým či tělesným), autistů, psychicky nemocných osob, seniorů, ale i u zdravých lidí třeba k relaxaci. Pejsek působí jako jakýsi sociální katalyzátor, jež zahrnuje a podněcuje společenský kontakt, poskytuje příležitost k mazlení, hrám a k zapojení do společnosti.
Canisterapii můžeme rozdělit do 4 skupin:
- AAA (animal-assisted activities) = aktivity za pomoci psů – pomocí přirozeného kontaktu psa a člověka vylepšujeme kvalitu jeho života, zdokonalení paměti, navrácení chuti do života, zlepšení komunikace apod., výsledky lze vyjádřit v pojmech štěstí, spokojenosti a radosti, řadíme sem např. návštěvy v dětských domovech, domovech seniorů, krizových centrech atd.
- AAT (animal-assisted therapy) = terapie za pomoci psů – je to plánovaná intervence, kdy se cíleným kontaktem podílíme na určité léčbě, je vedena terapeutem (fyzioterapeutem, psychoterapeutem apod.), výsledky jsou měřitelné a objektivně pozorovatelné, patří sem např. polohování, nácvik chůze, zvětšení slovní zásoby, léčení fobií atd.
- AAE (animal-assisted education) = vzdělávání za pomoci psů – je využíváno pozitivního vlivu psa na studenty, a to buď na žáky v běžných školách (besedy, přednášky, ukázky výcviku apod.) nebo na žáky se specifickými potřebami, kde pejsek působí hlavně jako motivace a také k rozvoji paměti a koncentrace, ale může fungovat i jako prostředník mezi studenty a učiteli
- AACR (animal-assisted crisis response) = krizová intervence za pomoci psů – kontakt psa a člověka ve svízelné situaci působí na odbourávání stresu, napomáhá k celkovému zlepšení psychického i fyzického stavu člověka, využívá se i u záchranářů, kteří pracují při katastrofách.
Canisterapie je vždy týmová práce, kdy tým tvoří pejsek a psovod. Člověk, který se chce tomuto věnovat by měl mít nějaké znalosti z kynologické oblasti a také z té oblasti, které se chce věnovat. Tedy povědomí o tom, jak se chovat k lidem s postižením, dětem, seniorům, jaké mají touhy a potřeby.
Požadavky na psa-canisterapeuta jsou poměrně rozsáhlé, opět záleží i na tom, pro jakou formu terapie a pro jaké klienty ho chceme využívat. Nezáleží na plemeni, pohlaví, velikosti či původu, ale zejména na jeho povahových vlastnostech. Podmínkou je neagresivní chování a radost z kontaktu s lidmi. Při přípravě psa na canisterapii je velice důležitá socializace, psík musí být zvyklý na lidi, ostatní zvířata i různá prostředí. To je vhodné trénovat již odmalička, u bulíka bych se zaměřila hlavně na kontakt s jinými zvířaty, už v mládí ho seznamovat s dalšími psy, kočkami, drobnými zvířaty v klecích, ale ukázat mu např. i koně apod. Potěšení z kontaktu s lidmi je pro bulteriéry jedna z přirozených vlastností, stejně tak si myslím, že většina těchto psů je psychicky odolných a lépe než někteří zvládají rozmanitá prostředí. Vhodné je vzít občas s sebou psa do běžného městského provozu, kde se může setkat s různými zvuky, davy lidí, jezdícími schody, troubícími auty, cyklisty a zažít spousty jiných situací. Součástí přípravy je samozřejmě i základní poslušnost, každý takový pes musí být ovladatelný a to i ve ztížených podmínkách (přivolání od hrajících si dětí, od králíka, ovladatelnost ve skupině lidí, ve společnosti dalších psů atd.). Pro provozování canisterapie je důležitý výborný zdravotní stav, i když bych řekla, že ne nezbytně nutný, vždyť i pejsek s nemocným srdíčkem nebo ledvinami může přinášet hodně radosti (mnozí z Vás jistě znají bulinky-canisterapeutky Vendulku a Thayu Věrky Pisárové nebo Niobe Evičky Handlové, všechny tyhle psí slečny mají nemocné srdíčko). Tady je samozřejmě podstatné přizpůsobit činnost psa jeho aktuálnímu stavu. Canisterapeutický bulteriér by měl být sebejistý, přátelský, klidný, může být temperamentní, ale vyrovnaný. Vzhledem k tomu, že milují všechny možné hry, tak jsou vhodní zejména k dětem. Na druhou stranu se také rádi povalují a mají rádi dotyky, takže je můžeme využít i k polohování (těsná interakce mezi psem a člověkem) nebo relaxaci. Pokud chceme svého pejska používat k polohování, je dobré ho postupně navykat na klidné ležení vedle člověka a na doteky na všech částech těla. Mezi vlastnostmi bulíků vhodných pro canisterapii bych vyzdvihla jejich trpělivost, potřebu lidské společnosti a také třeba to, že nejsou přehnaně uštěkaní. Buličí trpělivost se uplatní při procvičování motoriky (nandávání a sundávání obojků, jejich rozepínání a zapínání, podávání pamlsků), při nekonečném hlazení a mazlení od dětí apod. Je dobré, když umí bulík aportovat, může nosit hračky nebo podávat různé věci. Někdy jsou však tito čtyřnožci příliš hr, takže je vhodné učit je, aby si pamlsky brali opatrně a pomalu či aby při různých hrách někoho nepovalili. Podle toho jaké klienty by jsme v budoucnu chtěli navštěvovat je vhodné zvolit i nácvik dalších specifických situací, např. reakce na člověka, který se pohybuje o berlích, chování psa u vozíku nebo třeba navyknutí na pach nemocnic. Určitě jsem tady nevypsala všechna buličí specifika nebo nevyčerpala všechny informace o canisterapii, jen jsem chtěla tuto záslužnou činnost přiblížit těm, které to zajímá a kteří by se tomuto třeba jednou v budoucnu se svým bulíkem chtěli věnovat. Aktivita je to chvályhodná a myslím si, že bulík (samozřejmě záleží na konkrétním jedinci) je pro ní více než vhodný.
Hrůzová Vendula
9. 11. 2010
