Pokud se jedná o vrozenou hluchotu (tedy ne hluchota z důvodu stáří, úrazu či infekce), dostačující by mělo být testování 1x za život jedince.

Cena vyšetření se pohybuje v rozmezí od 1 000 do 3 000 Kč. Testy BAER provádí klinika AA-vet v Praze na Zahradním městě a klinika JAGGY v Praze.

VÝCVIK NESLYŠÍCÍCH A NEDOSLÝCHAVÝCH PSŮ

Základy výcviku

Metodika výcviku hluchého psa je velmi náročná, především na trpělivost. Před zahájením je velmi důležité, veterinárním vyšetřením a vypozorováním zjistit, má-li pes ještě nějaké zbytky sluchu, nebo je-li zcela hluchý. Jakou metodu výcviku použijeme, určíme tedy až tehdy, známe-li tuto skutečnost.

Stejně jako u hluchých psů, můžeme i u nedoslýchavých psů používat obojků bez elektrického výboje, pouze vibrační. Tyto vibrační obojky lze využívat ale až po předešlém absolvování výcviku s obojkem elektronickým (provádět pouze pod dohledem odborníka!!!). Hluchého psa, kterého učíme přivolání, motivujeme stejně jako psa slyšícího. To znamená, že využíváme podnětu k přivolání, který je tomu kterému psu bližší (pamlsky, hračka apod.). Aby jsme ale psa vůbec na sebe upoutali, musíme mu umět (ale jiným způsobem než hlasem) říci, že po něm cosi požadujeme. Pokud je to pes mladý, nebo dosud necvičený, byly by pro něho pouhé vibrace velmi slabý podnět pro to, aby zanechal např. činnosti pro něho velmi příjemné (hra se psy, běhání, lovení zvěře atd.). U slyšících psů jim naše intonace hlasu snadno napoví, že když jsme na něho naštvaní, tak že by bylo dobré všeho zanechat a fofrem přijít k pánovi. Jak tuto naši náladu ale sdělit hluchému či nedoslýchavému psu? Nezbývá než použít nejslabší el. výboj. Ten opravdu nejslabší je pouhé zašimrání, které je pro psa jen nepříjemné. Ale i tento výboj je dostatečně nepříjemný na to, aby pes hledal u svého pána ochranu a tím naplnil i smysl použití tohoto obojku. V podstatě by nám stačil el. obojek s dvěma výboji. Jeden upozorňovací (volám tě, podívej se na mne) a druhý stupeň, který již psa "štípne" a který již nahrazuje potrestání (neuposlechl jsi, zde je trest). Ale pokud se Vám pes rozběhne někam kde mu hrozí nějaké nebezpečí, je malé štípnutí obojkem opravdu prkotina. Všechny ostatní metody, směřující k upoutání pozornosti na psovoda jsou málo účinné a hlavně velmi nespolehlivé. Až časem, kdy se pes zklidní a kdy už jsme se svým psem dostatečně sehraní, můžeme přejít na obojek pouze vibrační. Ale musíme mít na pamětí, že se tím vzdáváme jakési prodloužené ruky a tím i jistoty.

U psa, který je pouze více či méně nedoslýchavý, využíváme zbytek sluchu používáním vysokofrekvenčních píšťalek. Píšťalka nám slouží k tomu, abychom psa na sebe upoutali a dali mu tímto na vědomí, že od něho něco chceme. Nahrazuje to oslovení psa, zavolání na něj. Jakmile se pes naučí, že píšťalka je povel pro přivolání, nebo docílíme toho, že se na nás alespoň podívá, postupujeme dále. Jakmile se pes po zapískání na vás podívá, posunkem mu naznačíme, co od něho chceme. Např. “pojď ke mně, fuj, lehni“ atd. A jakmile pes náš povel vykoná, odměníme ho pamlskem a nesmíme ho zapomenout výrazně pochválit. Pes musí poznat že tím, že našemu posunku rozuměl, nám udělal ohromnou radost a my se z toho samou radostí můžeme pominout.

U psa, který je úplně hluchý, je výcvik obtížnější. Metodika výcviku je velice individuelní a odvíjí se především od toho, jaký vztah mají mezi sebou pán a pes a jakou povahou je pes do života vybaven.

Začněte s výchovou svého neslyšícího kamaráda od co nejranějšího věku. Výcvik od štěněte je  výcvik hrou, výcvik po dobrém a v neposlední řadě se majitel i pes naučí velmi brzy mezi sebou dobře komunikovat. Vytvoří tak, i  při tomto, v psím životě dost velkém handicapu, sehranou „dvojku“ a majitel tak připraví svému kamarádovi prožití plnohodnotného života v pro něj tak tichém světě.

Zkoušky? Sport?

       Pokud má pes požadovaný kontakt s psovodem a má s ním správný vztah, jistě není problém s ním cvičit a skládat zkoušky podle zkušebních řádů. Jednalo by se ale jen o zkoušky, které povolují posunkové povely. To znamená, že např. u povelu "sedni!" je povoleno plácnutí do nohy psovoda, při povelu "vstaň!" pokrčení v kolenou, při povelu "lehni!" mávnutí rukou nad hlavou psa atd. Pokud má tedy pes s psovodem dobrý vztah, je možné jistě tyto zkoušky absolvovat. Jde především o nižší zkoušky našeho národního zkušebního řádu. Co se týká sportování se psem, pak záleží vše na výše zmíněném vztahu a kontaktu psa a pána. U hluchého psa při výcviku např. agilit je ovšem podmínkou dokonalá fixace na svého pána, ale i ta myslím není nemožná.

Canisterapie?

       Použití hluchého psa ke canisterapii je také možné. Velmi vyrovnaná a klidná povaha, která je u psů při canisterapii podmínkou, zde platí dvojnásob. Výhoda, že pes nic neslyší (a tak hluk a např. jekot dětí mu nevadí), může být zároveň ale i nevýhodou. Pes se snadněji může leknout, protože není zvukem např. upozorněn, že se k němu někdo nečekaně blíží a případně se ho mnohdy může i nešetrně dotknout a vyvolat obrannou reakci...V tomto vidím trochu nebezpečí.

- Shadow Pajar  - nar. 14. 4. 2007, fenka, bílá se znaky - hluchá na levé ucho (MVDr. Hanuš Velebný)

- Akim Koberno u kapličky - nar. 8. 5. 2008, pejsek, bílý se znaky - periférní hluchota vlevo (MVDr. Kateřina Škorová)  

- Boss Hoss z Ostrova Man  - nar. 17. 4. 2010, pejsek, bílý se znaky - oboustranná periferní hluchota (MVDr. Petr Šrenk)

- Bianchi z Ostrova Man - nar. 17. 4. 2010, fenka, bílá - periferní hluchota oboustranně (MVDr. Kateřina Škorová)

- Aisha Spy Leon-Bull - nar. 1. 8. 2010, fenka, bílá - periférní hluchota vpravo (MVDr. Kateřina Škorová)  

Zdroj: se souhlasem upraven článek od Míly Fialové