Epilepsie

Poměrně malý počet bulíků trpí epileptickými záchvaty, pokud už se nějaký najde, tak k projevení dochází obvykle mezi 6. a 18. měsícem věku.

1) primární epilepsie – záchvaty, jejichž příčina je v onemocnění mozkové tkáně

2) sekundární epilepsie – záchvaty v důsledku onemocnění jiných orgánových systémů

3) idiopatická epilepsie – záchvaty bez detekovaného příčinného onemocnění, tedy pouze funkční deficit mozku

Mezi hlavní charakteristické rysy epileptických záchvatů patří ztráta sebekontroly, náhlý začátek a náhlý konec záchvatu a fakt, že projevy záchvatů bývají většinou stejné. 

U psů byly popsány tři typy záchvatů:

1) petit-mal (malý záchvat) – vyskytují se pouze křeče určitých skupin svalů na hlavě, krku a také jsou pozorovány žvýkací pohyby čelistí s tvořením většího množství slin. Záchvat trvá několik málo minut a nezanechává žádné stopy na chování psa.

2) grand-mal (velký záchvat) – u psů je nejčastější. Začíná žvýkáním a sliněním, příznaky se stupňují, pes začíná být neklidný a pohybuje se do kruhu. Objeví se křeč svalů, následuje pád zvířete doprovázený plovacími pohyby končetin. Následuje pomalé uvolnění křeče.

3) status epilepticus – vznikne spojením několika za sebou jdoucích velkých záchvatů nebo je to jeden velmi prodloužený velký záchvat.

Vyšetření

- EEG (elektroencefalografie) – je snímána bioelektrická aktivita mozku pacienta povrchovými elektrodami. Metoda je založena na tom, že neurony (mozkové buňky) jsou zdrojem synchronizovaných pravidelných elektrických impulsů, hodnotí se jejich frekvence a amplituda.

- CT (počítačová tomografie) – metoda, která pomocí RTG záření umožňuje zobrazení vnitřních orgánů.

- MRI (magnetická rezonance) – můžeme získat řezy určité oblasti těla a např. je spojit do 3D obrazu požadovaného orgánu.

Řešení

– antiepileptické léky, jejich vysazení může být zváženo, pokud pes více než jeden rok neměl záchvat.